Rumunsko bylo v roce 1938 součástí tzv. Malé dohody. Jako jediní z našich tehdejších sousedů si neukrojili ani metr čtvereční Československého území a ještě zachránilo některé naše vojáky, kteří po bojích s Maďary opouštěli Podkarpatskou Rus. Naproti tomu nacistické Německo (včetně někdejšího Rakouska), Maďarsko i Polsko společně okleštily Československo.
V roce 1968 se na okupaci Československa zeměmi Varšavské smlouvy nepodílelo opět jen Rumunsko. Z východních komunistických států se ještě nepodílely Jugoslávie a Albánie, protože nebyly součástí zemí Varšavské smlouvy (resp. Albánie byla od roku 1962 pasivním členem). Se Sovětským svazem rozkmotřená Jugoslávie vyjádřila tehdejší KSČ podporu.
Naproti tomu všichni naši sousedé-spojenci do Československa vtrhli. Jedná se tedy o Sovětský svaz, Německou demokratickou republiku, lidové Polsko a Maďarsko. Rakousko a SRN nebyly součástí východního bloku. Nutno podotknout, že vojska NDR nakonec hranice nepřekročila, vyjma několika specialistů.
Nesmíme ale zapomínat, že rozhodnutí jednotlivých vlád i Moskvy neodráželo smýšlení lidí v jednotlivých státech. Na protest proti okupaci Československa se na příklad již 8. září 1968 snažil o upálení Polák Ryszard Siwiec.
