0

Některým ženám vadí koncovka -ová. Může to vyřešit koncovka -ovic, nebo -ů?

Share Button

Poslední dobou se více řeší přechylování ženských příjmení (Nováková atd.). Přechylování působí řadě lidem problémy (v zahraničí nevěří manželům, že nemají stejné příjmení), někteří lidé mají cizí či exotické příjmení, problémy mají novináři při mluvení o cizinkách (Angela Merkel, nebo Merkelová?), některým ženám přijde koncovka -ová jako diskriminační (byť neznamená přináležitost muži, to by totiž muselo být -ova, bez čárky nad a).

Jak z toho vybruslit? Čeština si s nepřechýleným příjmením neumí moc poradit. Jdu za Janou Novák? Jdu za Janou Novákem? Působí to nepřirozeně. I když přechylování není zcela vlastní mnoha slovanským jazykům. U cizinek je zvykem přechylovat především v případě, kdy není žádný jiný prostředek vyjadřující rod („ministryně Hillary Clinton“ vs. pouhé „Clintonová“)

Mně osobně se líbí kompromis v podobě změny příjmení obou manželů například formou koncovky -ů. (Jan Nováků a Jana Nováků), hovoří se i o pro mě trochu krkolomné koncovce -ovic (Jan Novákovic, Jana Novákovic). Zní to česky a rozhodně nejde o nějakou „diskriminaci“. U cizinek pak podle citu a zvyku (například u asijských příjmení je to velmi problematické).

V přiloženém článku najdete několik vyjádření k tomu, jestli přechylovat, nepřechylovat, nebo jak se k věci vlastně postavit. A to od těch nejradikálnějších příspěvků proti přechylování až po docela rozumné návrhy, jak uspokojit „obě strany“. Jedna věc je jistá, s nepřechýlenými příjmeními se budeme setkávat častěji (Eva Smetana), ale nevypadá to, že by nastala revoluce a tradiční -ová zůstane stále v oblibě.
(Petr)



Tento příspěvek byl vygenerován z facebookových stránek spolku Vlastenci.cz. Více informací zde.